VĚŘ MI, JSEM INŽENÝR (1.)

Vtipný obrázek kolující po sociálních sítích zachycuje tři muže při opravě klimatizační jednotky zřejmě hotelového pokoje.

Tito pracovníci použili složený hliníkový žebřík k prodloužení okenní římsy, aby si usnadnili přístup ke klimatizační jednotce. Dva z nich působí jako protiváha, zatímco třetí se pohybuje po žebříku a vykonává údržbářské práce.

Rizika jsou zde zřejmá a jasná. Přestože žebřík není určen k takovémuto použití, vypadá dostatečně silně, aby muže udržel. Větší riziko však spočívá v lidském faktoru, kdy chyba jednoho může znamenat pád všech tří dělníků.

Jen pro představu, mechanik provádějící opravu klimatizační jednotky si vyžádá jiné nářadí, nebo jiný náhradní díl a poslední reaguje ve smyslu „ … jistě, zajdu pro to“, přičemž zapomene, že jako nejtěžší a nejdále umístěný člen „soustavy“ je klíčovou součástí protizávaží a odchází.

Aniž bychom chtěli podcenit inteligenci pracovníků, jistě plně kvalifikovaných pro práci ve výškách, nemůžeme pominout faktor tzv. „profesní slepoty“ a práci v časovém stresu. Poté stačí už jen drobná nepozornost a neštěstí je tu.

Věřme, že tentokrát vše dobře dopadlo. Bohužel, statistiky úmrtí při práci ve výškách a další podobné fotografie kolující světem internetu dokládají, že nejde, bohužel, o ojedinělý případ.

Stavební dělníci, opraváři, údržbáři a seřizovači technických strojů a zařízení přitom patří k nejohroženějším profesím, hned po řidičích nákladních automobilů. Jen loni jich na našem území zemřelo 9, převážně při pádu z výšky.

Pracovních úrazů s následkem smrti je přitom ještě více. Podle statistik Státního úřadu inspekce práce (SÚIP) za rok 2014 nejvíce lidé v práci umírali při dopravních nehodách (32 osob), pádech z výšky (16 osob), opravách a obsluze strojů a zařízení (14 osob).

Podle dlouhodobých statistik je jednání proti zákazu a nedodržení bezpečného pracovního postupu nejčastější příčinou smrtelných pracovních úrazů.